Řada moudrých seniorů se na sklonku života rozhoduje podělit své blízké o výsledky svého celoživotního snažení. Rozdělit vše tak, aby nikdo nebyl poškozen a nevznikly tak hádky v rámci dědického řízení, které vytváří na léta nepřekonatelné bariéry. Darovací smlouvy se tak zdají být dobrou alternativou, jak vše rozdělit k všestranné spokojenosti. Vše má ale své pro i proti. Nevýhodou darovací smlouvy je skutečnost, že ochranná 10ti letá lhůta začíná běžet k datu vkladu smlouvy do katastru. Pokud měli rodiče např. v držení byt po celý svůj produktivní život, pak při dědictví je možné byt okamžitě prodat, protože lhůta 10 let je splněna a dědicové nemusí řešit daň z příjmu. Naproti tomu u darovaného bytu se musí obdarovaný prodeji raději vyhnout. Problémem také bývá, pokud k prodeji nakonec dochází, zjistit cenu nemovitosti k datu jejího darování. Tuto věc je nutné řešit znaleckým posudkem a z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že provádět posudky zpětně není jednoduchá záležitost. Pokud navíc ceny nemovitostí rostou, je daň z příjmu citelným zásahem do rodinného rozpočtu. Je tedy potřeba vždy zvážit, které nemovitosti skutečně darovat, a které nechat projít dědickým řízením.